Tábor II

Sraz na náměstí s průvodcem zvaným Indoš proběhl na čas, drobné zdržení před vyjetím způsobilo pouze čekání na Indošův GPS signál.

Místo zdlouhavého vymotávání se z města jsme plni elánu „zhopsali“ zídky pěšinek pod hradbami a rozehnali občasné chumly omladiny skloněné nad mobily a zapalovači.

Vybranému okruhu nikdo z místních neřekne jinak než „jedeme do údolí“. Naše skupinka upalovala k Lužnici, podél níž se bikování odehrávalo především. Indošovy posměšky nad Kulťákovým tempem jsou zakrátko…

… po zásluze odměněny roznýtovaným řetězem.

Předešlé krátké extempore se nikterak nepromítlo do nálady a vesele se klikatícím trailem dále padáme do údolí Lužnice.

Celý okruh je kombinací turistických cest, navrch obohacený o bikerské tuningy v místech, která si o to říkala.

Po dosažení hladiny řeky přišlo na řadu stoupání opět nahoru za začátkem další zábavy.

Zanedlouho jsme opět kličkovali příjemným trailem i s několika skoky dolů na břeh.

Krátce jsme následovali tok a občas překonávali vrtochy matky přírody.

Další výjezd už přistihl Indoše nepřipraveného a důrazně se ho zeptal: „Kolik jsi toho letos najezdil na kole? A kolik v autě?“

Následný sjezd zpět dolů naštěstí tyto traumatizující otázky zažehnal.

Zhruba v polovině okruhu při pauzičce na sušenku se rozhodujeme dnešní výlet přibližně o třetinu zkrátit. Důvodem je mé neustálé zdržování s focením. Přiznávám.

Cesta přešla v regulérní „river trail“.

Pěšina nás přivedla podél potůčků z údolí…

… zpět k Lužnici. Po břehu řeky proti proudu dokončíme vyjížďku. Docela dlouhý tunel ve skále je trochu raritou. Byl vykután jen pro tuto turistickou stezku.

Pěšinka má své kouzlo a je na ní i několik míst, kde není problém spadnout do jihočeského toku i s kolem, báglem a telefonem.

Čas pro trailování se nachýlil.

Aby se před setměním ještě stihl vlak zpět!

text a foto:
Rob Trnka