Ostravsko

Ostrava-Poruba je díky snadné dosažitelnosti hranic civilizace oblastí pro cyklistiku jako stvořenou. Hned na okraji sídliště se noříme do lesa. Vzápětí se již pěšinka klikatí mezi stromy a profilem připomíná tobogán, hned nahoru a hned dolů, oddechneme si při krátké pasáži po louce a vzápětí už zase kličkujeme mezi stromy. Cesta nás vede až ke břehům koupaliště Vřesina.

My ale pokračujeme mezi domky po silnici na jižní okraj zástavby a pak po šotolinové cestě skrze les. Najednou se ocitáme uprostřed sjezdovky, dalším záchytným bodem je vesnice Mexiko. Zde je stejnojmenná hospůdka s vyhlášenými tvarůžky, na které se sem sjíždějí lidé z dalekého okolí. Pokračujeme až ke komplexu sanatorií Klimkovice, kde se léčí neurologické potíže a problémy pohybového ústrojí. Kdo má potíž na vyjížďce s tím svým, může usednout na chvíli na lavičku a kochat se pohledem na panorama vzdálených Beskyd.

Následuje další lesní úsek místy se otírající o tok říčky Polančice. Lesní pěšina po chvíli opouští povodí říčky a my se přes hřeben přesouváme do vedlejšího údolíčka vymodelovaného tokem Seziny. Tu následně překonáváme po dřevěné lávce sbité z neopracovaných kulatin a čeká nás nutné sesednutí ze strojů. Abychom se vyhnuli dlouhé objížďce, šplháme s koly na rameni několik výškových metrů po stráni tak prudké, že bych ji pravděpodobně nesjel ani dolů.

Pokrm pro tělo i duši
Kdo má hlad, ať nespoléhá na nabídku restaurace u fotbalového hřiště v Pusté Polomi, jistější je spustit se rychlým sjezdem o několik kilometrů dále do údolí, k vesničce s příznačným jménem Zátiší. Hotýlek, u kterého dobrzďujeme, snad ani jiné jméno než vesnice mít nemůže. Stylová stavba s mohutnými trámovými krovy sem dokonale zapadá stejně jako velmi příjemná obsluha.

Čas ale velí zpátky do sedel a vzhůru k dalším nepoznaným místům. A to „vzhůru“ platí doslova. Jen kousek jedeme zpět proti předchozímu sjezdu, pak se oddělujeme od pěšinky a míříme o něco severněji na Budišovice. V nich na chvíli opouštíme blahodárný stín lesa, abychom se protáhli mezi domky, ujeli kousek po silnici a opět se zanořili do stínu stromů. Cesta ubíhá opravdu rychle a zase stoupáme k dalšímu obydlenému místu − Hrabyni.

Spící obránci
Brány města jsou ještě za zatáčkou, když dorážíme k dominantě vrcholku kopce, památníku 2. světové války. Nejen desítka dobových obrněnců stojících zde v němém svědectví pohnutých dějin, ale i informace o expozicích za zdmi tohoto areálu dávají tušit, co zde prožívaly tisíce lidí. Následně míjíme další ze staveb určených k ozdravení návštěvníků − rehabilitační ústav Hrabyně. Poměrně velká kumulace těchto zařízení mě vůbec nezaráží, krajina působí opravdu blahodárně.

Druhý dotek Zátiší
To už se ale blížíme znovu do vísky Zátiší, tentokráte ji projíždíme z opačné strany a hned za posledním domkem se cesta láme ostře vzhůru, jedná se o poslední prudší stoupání, čeká nás již jen jeden výjezd, o místní tvrdí, že je cyklistickou „maturitou“. Přichází za nějakých osm kilometrů na motokrosové trati. Krátká stojka nutící opřít hrudník o řídítka může být po předchozí rychlé jízdě pro mnohé bikery nad jejich síly.

Na chvíli se napojujeme v protisměru na trasu, kudy jsme ráno vyráželi vstříc zážitkům. Nenecháme si ujít malé přibrzdění u hvězdárny a planetária Johana Palisy, které tu stojí od roku 1980 a pyšní se největším projekčním sálem v republice o průměru úctyhodných 12,5 m. Škoda, že nemáme čas na jeho návštěvu a zhlédnutí projekce umělé noční oblohy, kde je prý k vidění 9500 rozeznatelných hvězd. Pokud nás budete následovat, určitě si nechte více času. Namísto toho noříme biky do sousedního lesíka a mezi stromy již vidíme první domy, což nás bohužel současně vrací do reality všedního dne.

TIP na další den
Spíše odpočinková druhá doporučená trasa vede krásným prostředím mezi chovnými rybníky a není technicky ani fyzicky náročná. Dá se navíc využít na výlet s rodinou s dětmi nebo pro lidi, kteří spíše než terén upřednostňují jízdu krásnou a tichou krajinou. Trasa začíná v nedalekých Klimkovicích, po několika stech metrech využije cyklostezky, která je dobře značená až do Jistebníku. Tam mine přejezd a pokračuje rovnou mezi rybníky.

Jakmile skončí dlouhá alej lemující břehy rybníků, je třeba za mostkem odbočit doprava a přes obec Petřvaldík pokračovat cyklostezkou do Albrechtiček. Velkým obloukem vedoucím stále po stezce se trasa mezi rybníky a přes pole vrací zpět do Jistebníku, kde docílí opět kóty přejezdu. Hned za ním zahne doleva a pokračuje po rozbité cestě uprostřed pole a následně mezi dalšími krásnými rybníky do Polanky nad Odrou. Zde se drží cyklostezky do Klimkovic, do místa startu. Celý okruh má 35 km a převýšení pouhých 90 m.

Text a foto: Eda Pinkava