Jeseníky

První metry svižně odsýpají po rovné cyklostezce v údolí Opavy, ale hned nájezd do lesa znamená začátek stoupání, které je s menšími změnami sklonu dlouhé okolo deseti kilometrů. Naštěstí vede po luxusních lesních cestách, a tak celkem rychle jsme u Sedlové boudy, za níž začíná vrstevnice kolem vrcholu Lyra.

Ze zpevněné cesty se nám předvádí Praděd dobře identifikovatelný podle vysílače na vrcholu. Po úvodním seznámení s dominantou kraje nejdříve ještě pár metrů vystoupáme a pak začínáme po šotolinových cestách klesat. Jedna je zaříznutá v severním úbočí ve výšce nad 1000 m n. m., a tak se tu dá trénovat na lyžích ještě v květnu.

Následující sjezd taktéž po širokých horských cestách trvá jen pár chvil a polovina z pracně nastřádané výšky je pryč. V dalším výjezdu do sedla k Videlskému kříži stoupání nekončí, pokračuje i po žluté značce, na níž se napojujeme. Z úbočí Osikového vrchu jsou nádherné výhledy nejen na Praděd, ale i na ostatní kopce hřebene směrem k Červenohorské­mu sedlu.

K borůvkové hostině
Až na menší odchylky se stále držíme žluté značky. Ta nás také dovede na nejvyšší bod dne – pod holou horou Jelení loučky nám navigace ukazují okolo 1160 metrů. Ovšem ani následujících 15 km se pod 1000 výškových metrů téměř nedostaneme. A příjemné je, že zatímco dosud jsme se kochali téměř výhradně ze zpevněných cest, tady se dostáváme i do terénu. Dokonce i pár stovek metrů tlačíme, protože travou zarostlá a vodou vymletá cesta k jízdě zrovna nenabádá.

Když se vynoříme z vysoké trávy, zjišťujeme, že cesta, na niž jsme se napojili, je v úseku snad sta metrů pohlcena vodou. A není to jen „po náby“, průzkumná sonda ukazuje mnohem víc. Čeká nás tedy další, tentokrát už kratší tlačení po „břehu“. Jsme v sedle mezi Orlíkem a Medvědím vrchem, u Heřmanovické chaty, na planině plné skalních útvarů.

Z jedné strany planiny je vidět do Polska, z druhé můžeme přehlédnout prakticky celou naši dnešní trasu. Na planině si užíváme výhledů, borůvek i příjemného zjištění, že teď to bude jenom z kopce. Přišel čas odměnit se za nekonečná stoupání stejnou porcí sjezdových zážitků. Variant, jak se dostat dolů do Vrbna, je několik. My se kousek vracíme, ještě chvíli míříme po úbočí Orlíku, abychom se po několika stovkách metrů napojili na „hlavní“ šotolinovou cestu vedoucí dolů.

V první zatáčce ji ale opouštíme a pokračujeme přímo po nenápadné pěšince kolem několika skal ukrytých v lese. Na širší cestu se dostáváme opět až u Františkovy chaty. Pak už křížíme vrstevnice jednu za druhou – pěkně kolmo svážnicí. Sjezd to byl rychlý a náročný, ale hravá je až pěšinka po zelené značce podél Střední Opavy. Po ní nakonec doskotačíme do obce Železná, která je už součástí Vrbna pod Pradědem. Tady nás čeká známá cyklostezka, známá samoobsluha a známá budova gymnázia u kostelíka na kopci.

Méně napětí, stejně zážitků
Okruh je trochu netradiční, méně technický. Ježdění v Jeseníkách přirozeně upřednostňuje širší cesty před pěšinkami. Někdo bude zklamán, jiný ale tuto změnu přivítá. Vždyť ne každý je sběratelem adrenalinových zážitků. Mnoho bikerů si raději protáhne plíce svižnou jízdou na čerstvém vzduchu a pak vychutná housku se salámem na pěkné vyhlídce. Pokud po večerech rádi ledujete pohmožděniny a vzpomínáte, jak jste skoro sjeli nejetelné, tento okruh vás zřejmě plně neukojí. Ostatní ale budou spokojeni.

TIP na další den
Jižním směrem z Vrbna pod Pradědem po červené značce až na Anenský vrch, odtud po žluté přes Karlovice a Mořské oko na vrchu Milíř na Kamennou boudu. Z ní SZ směrem dolů k hájence, dále severním úbočím Adamovského potoka, v zatáčce odbočit na modrou značku a následně na žlutou směr Sokolí skály až do Heřmanovic (přes Jedlovou) a dál severním směrem po žluté na křižovatku (Heřmanovice hřeben). Odtud západně po zelené značce přes prameny Opavice do sedla Nad Horním údolím a dál na křižovatku pod zříceninou hradu Koberštejn a odtud pořád po červené značce údolím Černé Opavy zpět do Vrbna pod Pradědem.

Autor: Karel Kuchler
Foto: David Stella