Brdy

U poslední z nich stáčíme ostře doprava na úzkou pěšinku v mlází. Ta se jako had klikatí vzhůru skrze borůvčí a my ji s nosy přilepenými na představci následujeme. Stejný sklon má i následná širší šotolinová cesta. Olízneme silnici z Černolic a už se znovu sápeme přes louku k vrcholu Červené Hlíny.

Několikráte při tom křížíme pověstnou freeridovou trať nesoucí stejné jméno. Na klopenky a skoky se nijak nehrneme a mizíme raději do stínu lesa. Po levici necháváme přírodní dominantu Černolické skalky a již se blíží první vyhlídka dne. Zde skoro ze čtvrtkilometrové výšky shlížíme na zátočinu Berounky a podél ní rozesetých střech domků obcí Dobřichovice, sousedních Let a nedalekého Karlíka.

Kromě této odměny nás čeká i krátký technický sjezd po kamenitém srázu. Pod ním naše stroje nakrátko hostí široká cesta, vedoucí k vršku Chlum. Ta je řadě cyklistů dobře známá z vedení trasy závodu Kola pro život, který se zde před pár dny jel. Po chvíli opět míříme do mlází mimo cestu. Kromě nás je jistě hojně využívána i dalšími návštěvníky lesa, o čemž svědčí její vyšlapaný povrch.

Dovádí nás za hranu hřebenu a rozprostírá před námi jižní výhled ohraničený vzdáleným masivem tyčícím se nad slapskou přehradou. Následující cesta se klikatí po úzkých hřebenových cestičkách a dává dostatek prostoru na vstřebání těch tří set výškových metrů, které jsme na prvních kilometrech stihli vyšplhat. Ale nelitujeme, několikráte nás cesta přivádí až na pokraj hřebenu a připravuje pro nás další výhledy na okolní krajinu hrající všemi barvami jara.

Místo tiché piety
Cesta po vršku se několikráte otře o červenou značku „transbrdské“ magistrály. Míříme po spojovacích lesních cestách k vrchu Babka. V jeho těsném sousedství stíněném polorozpadlou skalkou je malá plošina s velkým ohništěm. To, že toto tábořiště bývá poutním místem pravých trampů, více než jasně dokládá absence jakýchkoli odpadků.

Jen o několik stovek metrů dále se dostáváme na další trampské místo. Tím je pietní vzpomínka na zesnulé druhy, trampský hřbitov. Duše těch, co odešli, tak shlížejí navždy do údolíčka Moklického potoka. Po proudu jeho vod také chvíli pokračujeme až k brodu u místa zvaného Pišťák.

Chytáme se žluté značky a šplháme zpět na hřeben. Díky znalosti místa průvodce ji ale nekopírujeme dlouho a záhy se odpojujeme a dosahujeme vršku takřka kolmo proti vrstevnicím. A zase ten skvělý výhled! Zanedlouho už opět jedeme po magistrále, jež nás dovádí na křižovatku Na Soudném. Provoz tu houstne, a to nejen cyklistický, ale i pěší a dokonce i koňský.

Všechny tyto skupiny tu ale fungují v symbióze, nikdo nikomu nepřekáží, s nikým se nepere o prostor a potkávání provází pozdravy a úsměvy. Magie místa a životodárná energie žhavého slunce, to vše dodává na optimizmu a pohodě. U studánky Bílý Kámen doplňujeme zásoby vody a směřujeme ke kořenovému úseku na Stožec. Vrcholek stoupání současně znamená napojení na silnici a cestu na Vysokou Jedli a dále Hradec.

Cestou spících posedů
Za komunikací se trochu odchylujeme od turistického značení a míříme na úzkou vyšlapanou pěšinku. Nízké stromky nad námi sklánějí své větve a vytvářejí zde skoro tunel. V jeho příšeří se na chvíli skrýváme před ostrými paprsky slunce a současně se dostáváme na úsek vyšlapaný více znalci okolí a zvěří než běžnými návštěvníky. Obnažené kořeny snažící se jako ruce milenců přes cestu spojit s protější stěnou lesa vytvářejí neopakovatelný výjev a současně i technicky náročný úsek.

V mírném stoupání potkáváme dva ležící posedy. Ty jako by odpočívaly na polštářích trávy, unavené dlouhým shlížením na koruny stromků, které jim po léta vyrůstaly pod nohami. Klid vyzařující z tohoto pohledu bezděky dává zpomalit v intenzitě šlapání a dovoluje jeho blahodárnému vstřebávání. O pár stovek metrů dále se znovu napojujeme na turistickou značku a stoupáme ke Studenému vrchu.

V příjemném stínu rozhledny, která zde stojí již od roku 1942 a je nejvyšším bodem dnešního dne, zařazujeme pauzu a svačinu. K občerstvení využíváme i nabídky obchůdku přímo v útrobách rozhledny, i když ne v plném rozsahu. Opékané buřty by opravdu nebyly tím pravým pro další jízdu. Následuje totiž úsek k pramenu Brdlavky, který se jezdil v protisměru při závodě Krakatit. Sjezd dává vzápětí naplno zabrat veškerému tlumení našich biků, ale to už se blíží nejnižší bod a s ním i opětovné naplnění vyprázdněných bidonů ve studánce.

A jede se zpátky
Na samém úpatí Brdského hřebenu na chvilku končí romantika panenské krajiny a my míříme lesem a pak skrze pole ke Lštěni. Za jejími branami čeká přesun po silnici, ale jen docela krátký, po zhruba dvou stech metrech zase trasa mizí v lese a již zase drncáme po lesní cestě, tentokráte na Malý Chlumec.

Vesnici pouze přetínáme a znovu se noříme do lesního ticha. Šotolinová cesta nás dovádí k hájovně u Jeleních Palouků. Následuje několik asfaltových úseků, kde nechybí stoupání. Do Haloun, kde máme naplánovanou zastávku, se cesta již jen svažuje. Necháváme tak volný prostor gravitaci a kocháme se okolní přírodou a častými výhledy do údolí Berounky.

Poslední takty
Osvěženi halounskou hospůdkou pokračujeme v cestě a prakticky okamžitě se napojujeme opět na trasu závodu seriálu Kola pro život, po krátkém výšlapu nad Halouny se spouštíme přes pole na cestu k Řevnicím. Ještě naposledy se oddalujeme od civilizace, to když nastoupáme pár výškových metrů po silnici na Mníšek, z níž nás svádí stezka vedoucí nad chatovou periferií Řevnic.

Další hezky jezdivý úsek nás poté dovádí až k Letům, zůstáváme však na pravém břehu a po něm pokračujeme až do Dobřichovic. Ještě než se naše skupina rozdělí a rozjede ke svým domovům, naposledy si sdělujeme zážitky dnešního dne. Na brdském hřebenu je mnoho míst jen minimálně poznamenaných provozem, a přitom je to tak blízko od hlavního města a několika dalších větších měst. Jsme zvyklí hnát se do hor a přitom je mnohdy máme doslova za domem.

TIP na další den
Pro další den se přímo nabízí trasa závodu Krakatit, jež začíná v nedaleké Dobříši. Z náměstí se jede na Svatou Annu, Vlkův vrch, poté se dostane na Studený vrch proti směru hlavní trasy. Odtud pokračuje na Jelení Palouky, Vysokou Jedli a dál na Stožec. Dále po modré na Knížecí studánky, zde po žluté na rozcestí Pod Židovým paloukem a stoupáním na Kazatelnu. Sjezd přivede jezdce k myslivně Brodec a za ní ke břehu rybníka Papež. Ten je již v přímém sousedství hranice města Dobříš. Délka 49 km, převýšení 1150 m.

Text a foto: Eda Pinkava